RECENZE: Žítkovské bohyně drásají duši v Městském divadle Brno

RECENZE – Divadelní režisér Dodo Gombár napsal pro Městské divadlo Brno novou adaptaci románu Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně a přidal podtitul Krev je krev. Po zlínské inscenaci je to pro Gombára již druhé setkání s kopaničářskými bohyněmi, brněnské uvedení je však komornější a sevřenější. Syrová a psychedelická inscenace nenechá diváka klidným.

Přidejte svůj názor

Žítkovské bohyně (krev je krev)

„Nikdo před nimi neskryl svá tajemství…“

Příběhy kopaničářských žen, které „bohovaly“ proslavil román Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně z roku 2012. Román o Doře Idesové, která je poslední z roku žítkovských bohyní, jejich umění se však nenaučila, ale po svých předcích začne pátrat na základě svého studia etnografie, získal několik cen včetně čtenářské ceny Magnesia Litera.

Divadelní režisér Dodo Gombár uvedl vlastní dramatizaci Žítkovských bohyní již v roce 2014 v Městském divadle Zlín. Ke stejné předloze se nyní vrací, pro Městské divadlo Brno napsal však zbrusu novou dramatizaci, která se od té zlínské liší. Brněnská inscenace je komornější a sevřenější, hraje v ní dvanáct hereček a pouze jeden mužský protagonista (Vojtěch Blahuta jako Jakoubek Ides).

img-responsive

Žítkovské bohyně (krev je krev) | foto: mdb.cz

Gombárovo brněnské zpracování vyniká především prolínáním časových rovin a dějových linií. Takto se v úvodu setkáváme s čtrnáctiletou Dorou Idesovou, která v internátě trpí odcizením od ostatních a také krutostí vychovatelky Hrtoňové (překvapivě proti typu a výborně obsazená Alena Antalová). Střídavě sledujeme i pátrání dospělé (asi třicetileté) Dory po své minulosti a alter ega se několikrát na scéně střetnou. Děj není vyprávěn chronologicky, přesto je srozumitelný, pokud je divák ochotný sledovat dění velmi pozorně a pořádně zapojit i své mozkové závity.

Přesto by inscenaci neuškodilo pár škrtů, tříhodinová stopáž je docela náročná, zvlášť když se jedná o takto komplikované dění. Postava Dory Idesové také několikrát zbytečně komentuje a vysvětluje situace, které by i bez toho byly dostatečně pochopitelné.

img-responsive

Vepředu Katarína Ptáčková v inscenaci Žítkovské bohyně (krev je krev) | foto: mdb.cz

„Hlava plná střepů a žádný nepasuje dohromady…“

Výrazným prvkem, jak napovídá i podtitul, je krev, ať už v symbolické či materiální rovině. Krev spojuje Doru se svojí minulostí a je zdrojem jejího nelehkého života. Je také všudypřítomně ztvárněna na jevišti jako součást scénografie a kostýmů mrtvých.

Scénografii v první polovině dominuje velká klec ve středu jeviště, která je na první pohled šatnou na internátě, ale v symbolické rovině je prostorem, kde se postavy setkávají se zlem, a kde se nachází, když jsou nedobrovolně odstřiženy od ostatních. Klec se tedy stává psychiatrickou léčebnou, kam je umístěna Surmena (Erika Kubálková), nebo místem, kde je mučena Kateřina Shánělka (Eliška Skálová).

img-responsive

Erika Kubálková a Svetlana Janotová v inscenaci Žítkovské bohyně (krev je krev) | foto: mdb.cz

Všech dvanáct hereček je výborně obsazených. Jako vždy vynikající Svetlana Janotová v roli dospělé Dory po téměř celou tříhodinovou inscenaci nesleze z jeviště a z Dory dokázala vytvořit silnou i citlivou hrdinku. V roli čtrnáctileté Dory se představila devatenáctiletá studentka konzervatoře Nikol Wetterová, která sice byla zpočátku příliš expresivní, v důsledku však předvedla profesionální výkon a vyrovnala se svým starším kolegyním.

Z ostatních zaujala v roli tajemné Janigeny Radka Coufalová (která se kvůli této roli, jen pro zajímavost, naučila hrát na housle) nebo Ivana Vaňková jako matka Dory. Jediný mužský protagonista Vojtěch Blahuta zazářil v náročné roli Jakoubka postiženého Apertovým syndromem. Kromě výborného ztvárnění handicapovaného chlapce Blahuta dokázal plynule přecházet do postavy otce Dory i jiných mužských postav.

Žítkovské bohyně (krev je krev) v Městském divadle Brno nejsou jednoduchá inscenace, což se dá rozhodně považovat za pozitivum. Pokud se divák rozhodne přistoupit na komplikovanost děje a střídání časových rovin, čeká ho silný zážitek plný vynikajících hereckých výkonů a tíživé, nervy drásající atmosféry.

Celkové hodnocení: 85 %

Napsala: Pavla Haluzová

Městské divadlo Brno

Kateřina Tučková, Dodo Gombár: Žítkovské bohyně (krev je krev)
Režie: Dodo Gombár
Scéna a kostýmy: Eva Jiřikovská
Dramaturgie: Martina Kinská
Hudba: David Rotter
Světelná režie: David Kachlíř

Hrají: Svetlana Janotová (Dora Idesová), Nikol Wetterová (Mladá Dora Idesová), Radka Coufalová (Janigena), Ivana Vaňková (Irena Idesová, matka Dory), Zdena Herfortová (Irma Gabrhelová), Erika Kubálková (Surmena), Alena Antalová (Hrtoňová, vychovatelka), Eliška Skálová (Kateřina Shánělka), Barbora Krčmová / Elena Trčková (Kateřina Divoká), Katarína Ptáčková (Fuksena), Eva Jelínková (Josifčena), Drahomíra Hofmanová (Baglárka), Vojtěch Blahuta (Jakoubek Ides)

Premiéra: 20. května 2017 na Činoherní scéně Městského divadla Brno

Vstupte do diskuze
Google+ Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

Retro muzikál, antika i autorský projekt. Co plánuje Divadlo v Dlouhé v…

23.06.2017 14:44 Aktualizováno Praha – Dvacátá druhá sezóna Divadla v Dlouhé bude ve znamení pěti premiér a dvou festivalů. Můžeme…

Zemřel herec Rudolf Máhrla, dlouholetý člen olomoucké činohry

21.06.2017 16:18 Olomouc – V pondělí zemřel ve věku 85 let herec Rudolf Máhrla. Dlouholetý člen olomoucké činohry…

Herci Moravského divadla Olomouc poběží o víkendu půlmaraton

21.06.2017 15:05 Olomouc – Druhá polovina června znamená pro Olomoučany již tradiční mezinárodní běžeckou akci…

RECENZE: My všichni jsme Bulis aneb Obrazy ze života anděla radosti v…

20.06.2017 19:44 RECENZE: Chomutovský rodák, brněnský občan a předčasně zesnulý hudební skladatel Jiří Bulis se…

Související:

Zprávy odjinud

Právě se děje

Další zprávy

Nejčtenější z Kultury

reklama
reklama