Národní divadlo moravskoslezské v pondělí slavnostně odhalilo pamětní desku, kterou v rámci mimořádných projektů NDM EXTRA věnovalo hereckým legendám ostravské činohry, manželům Františku Šecovi a Zoře Rozsypalové. Manželé byli členy souboru více než třicet let. Desku vytvořil výtvarník Vladimír Kotek a nachází se u domu na Poštovní 1118/10.

Akce byla součástí dlouhodobého projektu Inspirativní paměť divadla, v rámci kterého Národní divadlo moravskoslezské od roku 2011 připomíná důležité osobnosti z divadelní oblasti spojené s Ostravou. 

Manželé Šecovi (foto: Martin Šec) | foto: Národní divadlo moravskoslezské (NDM)

„V rámci této tradice se NDM podařilo vytvořit a instalovat již dvě pamětní desky věnované jednak panu Jaroslavu Vogelovi (1894–1970), skladateli, dirigentu a dlouholetému šéfu ostravské opery, jednak panu Vladimíru Brázdovi (1920–2001), dirigentu, skladateli a dlouholetému šéfdirigentu operetního souboru,“ uvádí manažerka mimořádných projektů Andrea Dortová v tiskové zprávě.

Manželé Šecovi - František Šec (1919-2005) a Zora rozená Roszypalová (1922-2010) jsou zasloužilí umělci někdejšího Státního divadla v Ostravě. Získali řadu ocenění - František obdržel například cenu Senior Pric v roce 1995 nebo Křišťálovou růži v roce 1997. Zoře byla v roce 1994 udělena Cena Thálie za celoživotí umělecké mistrovství a roku 1997 byla na Poděbradských dnech poezie poctěna Křišťálovou růží. Je rovněž držitelkou Ceny města Ostravy, kterou získala v roce 2008 za zásluhy o rozvoj uměleckých a kulturních aktivit tohoto města.

„Paní Zora Rozsypalová a pan František Šec byli velkými osobnostmi, skutečnými hereckými aristokraty; přestože za normalizace zažili nespravedlivé ústrky i ztráty ve své milované profesi, neztratili nic ze své moudrosti a noblesy. Propluli šťastně a se ctí útesy oněch neradostných časů. Jejich byt na Poštovní ulici byl skutečný otevřený salon se smyslem pro přátelství, pro humor i krásu. Bylo poctou a radostí jej navštívit. Divadlo pro ně bylo posvátným místem, kde lze doopravdy žít v příbězích velkých básníků. Častokrát a rád jsem bral za kliku tohoto tajemného domu s arkýřem. Nezapomenu nikdy na temperamentní kněžnu Zoru a tichého Františka, jejího věrného rytíře. Zasloužená pamětní deska je víc než jen prchavá a žloutnoucí fotka. Jsem rád, že jsem měl velké štěstí tyto dvě osobnosti na své cestě potkat,“ vzpomíná na manžele Šecovi režisér Radovan Lipus.