RECENZE: Muzikál spíš než cestu ke štěstí ukáže místa, kam se divák obvykle nedostane

Recenze - Filmů, které nahlížejí do zákulisí či odhalují jeho samotný vznik existuje nemálo, za všechny jmenujme slavnou Truffautovu Americkou noc. Nyní máme možnost se zadívat do přípravy jednoho divadelního představení.

Přidejte svůj názor

RECENZE: Muzikál spíš než cestu ke štěstí ukáže místa, kam se divák obvykle nedostane - anotační foto

Ani to není nijak překvapivé řešení, ostatně jak jinak je pojatý slavný opus dvojice Tim Rice a Andrew Lloyd-Weber Jesus Christ Superstar ve filmovém provedení? My zavítáme podstatně blíže, do našich luhů a hájů, kde se parta čtrnácti chlapců a dívek, takto absolventů divadelní konzervatoře, chystá na svůj první velký krok na prknech znamenajících svět.

Do prostředí, které vzdáleně připomíná někdejší pionýrské tábory, přijíždějí pod vedením dohledu, ztělesněného Pavlem a Beátou, budoucí herci, kteří tu mají nastudovat absolventské představení. Autortitativní a úředně suchý Pavel si hned zpočátku nezíská velkou důvěru sdělením, že inkriminovaným dílem bude československá muzikálová legenda Starci na chmelu. Studenti mrmlají, že jde o dílo "provařené" či málo světové. Navíc jim není umožněna prakticky žádná invence, možnost improvizace či jiného podílu na nacvičované hře. Logicky se vyvíjejí i vztahy mezi jednotlivými postavami, povýšeným a místy arogantním Patrikem, spíše plachým Davidem, označovaným za protekční dítko, exoticky vyhlížející Majou, jejíž poměr k divadelní profesi jako takové je dost komplikovaný. K tomu je nutno přičíst i vliv okolí, zvláště pak populárního zpěváka Martina a jeho otce sochaře, zvaného profesor. Po křivce problémů, neúspěchů a nedorozumění se nakonec dostaneme k pochopitelnému cíli, který má ale pro někoho jinou podobu a není tak snadno předvídatelný.


Trauma nedořešených vztahů, ještě že se tančí (zdroj: Bioscop)

Ten, kdo na Muzikál aneb Cesty ke štěstí zamíří, by měl udělat jednu razantní věc - vytěsnit z hlavy Starce na chmelu, maximálně si je tam ponechat jako milou vzpomínku, ale určitě ne pro srovnávání. Film režisérky Slobodanky Radun totiž volí podobný styl, jaký je v poslední době oblíbený: mohli bychom ho nazvat velmi vzdáleně inspirováno skutečnou událostí. Kromě jmen hlavních postav a několika vtíravě známých hudebních motivů, většinou zasazených do docela jiného kontextu (snad jedinou výjimkou je Bossa Nova) jsme skutečně svědky spíše pracovního a tréninkového nasazení, tu většího, tu odbytějšího, ale jen výjimečně vídaného, pokud tedy nejste tradičním špionem na soustředění divadelních souborů. Může to být místy nudné a nezajímavé, ale v tom je právě onen úhel pohledu. Proto sklapne těm, kteří se těší na porovnávání, nic takového se prostě nestane. Když k tomu přičteme něco málo z tradičně nedořešených partnerských vztahů nebo těch nově se rodících, máme vlastně obsaženou celou povahu nového hudebního díla.

Druhým důležitým podtónem filmu je, že se chápe tématu určité revolty a snahy se vzbouřit nikoli autoritám, ale prosadit si věc podle svého, osahat si ji a přijít s kůží na trh. Tato skutečnost je poněkud degradována faktem, že se vše hned a zázračně na první pokus povede, ale dopřejme tentokrát tvůrcům onu tolikrát vzývanou uměleckou licenci. Ostatně někdy se skutečně může stát, že dravé mládí s intuicí dokáže překonat zkušenost. Navíc, Muzikál je film roztančený, takže nějaké to klopýtnutí vztahové se může pozapomenout, v tom směru je jeho uvedení na plátna kin voleno velice vhodně, zvláště když v myslích našeho národa stále ještě doznívá StarDance. Není vůbec vyloučené, že se někdo po shlédnutí tanečních výkonů ještě k široce komentované realityshow vrátí.


Modleme se, bossa nova! (zdroj: Bioscop)

Vedle zkušených herců, což platí i pro Romana Vojtka, ač na plátně zas tak častým hostem není, se film stal příležitostí pro finálně vybraných čtrnáct jedinců, kteří museli projít velmi náročným výběrem, probíhajícím pod dohledem režisérky Radun a choreografky Dany Morávkové. Na třídenní rozhodování se sjelo velké množství adeptů, podle Slobodanky Radun šlo určitě o stovky a výběr, neboť kritéria byla dost přísná (tanec, zpěv i herecké schopnosti), nebyl vůbec lehký. Nakonec zavládla spokojenost a samotní aktéři si velice chválili náladu ve své dočasné základně v Kounicích, kde skutečně strávili oněch 25 natáčecích dní. Jak ale potvrdili sami hlavní představitelé, vše plynulo rychle a přirozeně, tak se ani nestačila dostavit pověstná ponorková nemoc. Sluší se dodat, že většina účinkujících se rekrutovala z Ježkovy konzervatoře, jejíž kvalitu si pochvalovala zejména osoba nejpovolanější, choreografka Morávková.

Slobodanka Radun nicméně přiznala, že v některých případech už měla své favority, to se ale týkalo spíš hlavních rolí hereckých. Konkrétně šlo Adama Mišíka, zatímco Anna Fialová musela výběrem projít. Milým oživením jsou také vedlejší role, například sochař Jiřího Korna, který překvapivě ani netančí, ani nezpívá, nebo pamětník původních Starců Josef Laufer, v jehož případě ale musíte být ve střehu, abyste ho vůbec rozpoznali.

Co můžeme ještě prozradit? Standardní rozpočet atakující hranici 20 milionů a skutečnost, že se na scénáři pracovalo prakticky rok. Nelze ani pominout citlivou kameru Petra Hojdy, zvláště pak při snímání pastelově rozverného čísla Hoď se trochu do gala. Skladateli Petru Maláskovi, který má pochopitelně k předloze velice osobní vztah, se podařilo zdařile přearanžovat notoricky známe hity, z nichž zejména Milenci v texaskách dodnes často zní na různých mejdanech (nejsem si jist, zda dnešní mládež ve větší míře ví, co to je táborák a akustická kytara, bez snahy ji podceňovat).

Zdroj: YouTube

Už padl několikrát dotaz, zda není lepší Muzikál uvádět s ohledem na jeho povahu v létě namísto krátce po Vánocích. Pokud přičteme okolnosti ekonomické, které se kinematografie bohužel dotýkají stále více, pak opět můžeme sáhnout do vzpomínek - neřešili elegantně podobnou záležitost i hrdinové velice populárního seriálu Taková normální rodinka? A ruku na srdce, kdo z nás si v klidu tepla domova, se zbytky vánočního cukroví, nesedne do křesla a nevytáhne třeba album/flexidisk s obrázky z letní dovolené? Muzikál by mohl splnit podobnou úlohu.

Celkové hodnocení: 65 %

Hrají: Adam Mišík (David), Vladimír Polívka (Patrik), Anna Fialová (Tereza), Roman Vojtek (Pavel), Vica Kerekes (Beáta), Martin Pisařík (Martin), Jiří Korn (profesor), Václav Kopta (řidič), Josef Laufer (hajný), Jaroslava Obermaierová (prodavačka) + nadějní taneční, pěvečtí a herečtí adepti

Scénář: Václav S. Sadílek ml.
Kamera: Petr Hojda
Hudba: Petr Malásek
Režie: Slobodanka Radun

ČR, hudební, 85 min., do 12 let nevhodný
Premiéra: 14. ledna 2016

EuroZprávy.cz jsou mediálním partnerem filmu

Google+ Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

DISKUZE: RECENZE: Muzikál spíš než cestu ke štěstí ukáže místa, kam se divák obvykle nedostane

Vstupte do diskuze

Doporučujeme

Zemřel herec Bill Paxton, hvězda filmů Vetřelec, Terminátor nebo Apollo 13 - anotační foto

Zemřel herec Bill Paxton, hvězda filmů Vetřelec, Terminátor nebo Apollo 13

26.02.2017 18:35 Los Angeles - Ve věku 61 let zemřel americký herec Bill Paxton. Příčinou jeho smrti byly pooperační…

Městské divadlo Brno zve na tajemstvím opředený muzikál s písněmi Beatles - anotační foto

Městské divadlo Brno zve na tajemstvím opředený muzikál s písněmi Beatles

25.02.2017 12:56 REPORTÁŽ: Městské divadlo Brno zve na autorský muzikál Petra Štěpána, Jana Šotkovského a Stanislava…

George Clooney získal Césara za celoživotní dílo - anotační foto

George Clooney získal Césara za celoživotní dílo

25.02.2017 10:10 Paříž - Letošní francouzskou filmovou cenu César za celoživotní dílo dostal dnes americký herec…

RECENZE: Nenaplněné sny, hebké věci a dojemný Lennie v Městském divadle Brno - anotační foto

RECENZE: Nenaplněné sny, hebké věci a dojemný Lennie v Městském divadle…

24.02.2017 17:03 RECENZE – Městské divadlo Brno uvedlo na své Činoherní scéně drama o naději, přátelství a…

Související:

Zprávy odjinud

Právě se děje

Další zprávy

reklama

Nejčtenější z Kultury

reklama
reklama