RECENZE: Kruhy sebevědomě pohřbívají slavnou hororovou značku na dně studny

RECENZE – Příběh videokazety, po jejímž zhlédnutí zazvoní telefon a zlověstný šepot na druhé straně linky vám oznámí, že za sedm dní zemřete, se do našeho kulturního povědomí přehrál natolik silně, že o něm leccos vědí i ti, kdo kultovní japonský horor, ani jeho slavnější americký remake nikdy neviděli. U Paramountu to vědí, a tak se pokusili na své filmy volně navázat trojkou.

Přidejte svůj názor 2 komentáře

film Kruhy

Od doby, kdy se Rachel a tajemná dívka z videokazety utkaly podruhé, uplynuly dlouhé roky. Krvežíznivá Samara Morganová (Bonnie Morganová) do svých spárů sice dostala pár dalších lidí, ale poslední dobou ji štěstí míjí. Jistý umanutý vysokoškolský profesor (Johnny Galecki) totiž sehnal pár svých studentů a rozhodl se skrz tajemný záznam zkoumat život po životě. Se znalostí triku, jak si Samaru udržet od těla, jde video z jedné přeživší ruky do druhé. Nic ale netrvá věčně a vyšinutou mrtvou čarodějnici je neradno dráždit bosou nohou, což na vlastní kůži pozná hlavně Julia (Matilda Lutzová), pro kterou si Samara připravila něco speciálního.

Bez dalšího napínání a prodlužování – Kruhy jsou špatný film snad ve všech ohledech od scénáře přes filmařský a vypravěčský ne-um režiséra Gutiérreze až po většinu hereckého ansámblu. Nejhorší je, že jsou také extrémně špatným hororem. Ne, že bych chtěl znevažovat tento žánr jako celek, ale přeci jen jsme filmům, jejichž jediným účelem je vyděsit nás, schopni ledacos odpustit.

Obrázky, které sledujeme, jsou bohužel těžce neděsivé. Přestože se filmaři evidentně snaží budovat hororovou atmosféru (a používají k tomu mnohá zaběhlá klišé a tropy jako tmu, prostřihy na vyděšené herce, či dramatickou hudbu), o nějakém napjatém očekávání nemůže být řeč. I méně otrlý divák bude po nezanedbatelnou část filmu sedět uvolněně a většina hrůzostrašných momentů i lekaček se od něj odrazí jako squashový míček od zdi. Právě to, že ani prostinké lekačky, nejoblíbenější berlička většiny hendikepovaných hororů, nefungují, je hodně smutné.

Na děsivosti nepřidává ani občasná snaha o (nekrvavý) gore v případě zobrazování mrtvol. U těchto momentů, stejně jako u mnoha dalších pokusů postrašit nás, se divák spíše zasměje. V jiných momentech spíše protočí oči v sloup, v těch méně výrazných jen zívne. A zívání je hodně. Film trvá sice „jen“ hodinu a tři čtvrtě, ale tím, jak se vleče, působí, že je minimálně dvouhodinový.

V rámci hororového žánru není děj jako celek zas tak hloupý, to se musí trojici Loucka, Estes a Goldsman (přičemž jen poslední jmenovaný má za sebou jako scénárista alespoň nějaké zajímavé filmy) nechat. Pánové se, když už nic jiného, pokusili aktualizovat původní koncept… být to o další ženské, co viděla další video, nikoho by to celé nezajímalo ani ze synopse. Vytvořit skupinu lidí, kteří video vědecky zkoumají, je zajímavý nápad, pouze nezáživně odvyprávěný.

Co ale nedává smysl, jsou jednotlivé momenty. To se nejvíce projevuje u postav. V rámci nejotravnějšího z žánrových klišé jsou všechny charaktery nepoužitelní idioti. Profesor Gabriel sice „akademicky“ bádá a má doma tuny materiálů, ale evidentně se nikdy neobtěžoval, si je pořádně přečíst. Až ve chvíli, kdy se jeho systém začal hroutit. Samara zase z nějakého neznámého důvodu – nejspíš jen proto, aby si to slepý Burke mohl přečíst – vypaluje lidem na ruce Brailovo písmo. Ale proč tím vlastně varuje sama před sebou? O IQ hlavní hrdinky je pak vůbec škoda plýtvat odstavci

Kamenem úrazu jsou také herečtí představitelé. Ti pro jistotu ani nehrají ani nepředstavují. Horší než hlavní protagonistka Matilda Lutzová, jež se mezi Kruhy zapletla snad jen proto, že je pěkná a má obrovská hnědá kukadla, která na plátně silně vynikají, když je vytřeští až do poslední řady, je Alex Roe. Ten ztvárňuje jejího vypracovaného milence a sidekicka v jedné osobě. S takhle necharismatickým hezounkem jsem ve filmu už dlouho neměl šanci potkat. Docela slušný standard odvádí Johnny Galecki. Jeho výkon sice nijak zvlášť nevyniká (spíš naopak, velmi rychle upadne v zapomnění), ale při srovnání s jeho vtipným, ale prkenným Leonardem z Teorie velkého třesku vychází postava Gabriela jako jasný vítěz.

Kdo exceluje, to je Vincent D'Onofrio a jeho libový, lehce over the top posazený slepec Burke. Pro charismatického Newyorčana jsou podobní psychopati specialitou, a jestli si někoho za rok vybavíte, bude to on.

Zklame (i když bohužel nepřekvapí) vysoká míra explicity, jíž nás podle hesla: „diváka nutno informacemi živit nitrožilně, protože se lžící by si vypíchnul oko,“ film krmí pravidelně a vydatně. Neustále nám tak nějaká postava přímo říká, co se zrovna děje na plátně, případně nám jako malým dětem vysvětlí něco, na co jsme přišli před pár minutami i bez titulků pro hluchoněmé.

Neodpustím si nastínit několik paralel s prvním filmem, takže pokud nechcete vyzradit některé klíčové momenty, přeskočte prosím na další odstavec. Kruhy až na vedlejší a ve výsledku zazděnou zápletku s vysokoškolským kurzem vykrádají schéma prvního filmu. Opět nejdříve zemře vedlejší postava, která VHS kazetu objevila, opět se hlavní hrdinka vydává na ponurý venkov, aby opět odhalila něco ze Samařiny minulosti. Zde si D'Onofrio v podstatě zopakuje roli Briana Coxe, a to včetně dějové linky… jen je to tentokrát Samařin pravý – nikoli adoptivní – otec… a tentokrát je slepý. Hlavní hrdinka opět chce ulevit Samařině duši a na závěr opět, opět a opět zjišťuje, že Samara je čiré zlo, nikoli nevinná oběť.

Hlavní hrdinka tedy OPĚT soucítí se Samarou a chce dát její duši klid. Ovšem zatímco Rachel Naomi Wattsové z prvního filmu byla značně přecitlivělá matka a její soucit jsme chápali, u Julie tyto city nejsou vidět… a přitom je se Samarou propojená o mnoho víc.

Tvůrci si na závěr vymetají si – ne cestičku, ale přímo dálnici – pro další pokračování. Z nějakého důvodu totiž skutečně doufají, že oživí značku. Když si uvědomíme, o kolik měsíců byla nakonec pozdržena premiéra (ani pohlaváři v Paramountu evidentně nebyli z výsledného produktu dvakrát nadšení) a kolik studio dalo do reklamy, to vypadá, že se (na nízkorozpočtový horor až teprve) po týdnu dostaly Kruhy do černých čísel (viz boxofficemojo.com). A s přibývajícím počtem negativních ohlasů to vypadá, že tržby půjdou druhý týden rapidně dolů a o čtyřku nebude mezi lidmi zájem.

Kamera je asi jediná věc, která se dá vyloženě pochválit – klasické VHS barvy, hodně zelené a chladné modré, prostě a jednoduše­ takový trademark série, kupodivu stále funguje. Že jsou tyto pěkné a docela působivé obrázky sestříhány jako řetěz z andělíčků na Vánoce, je věc druhá.

Velmi dobré jsou také počítačové triky. Na to, kolik stály, určitě. Ale přeci jen by bylo lepší, kdyby se s nimi autoři snímku tak nechlubili a používali je s rozumem. Protože způsob, jakým je s nimi občas nakládáno, věrohodnosti nepřidá. To by muselo na digitální hmyz a Samaru lezoucí z televize přijít o pár milionů navíc.

Jeden z hlavních důvodů, proč divák většinu času není ani maličko napnutý, je nejspíš také hudba. Ta postrádá jakoukoli kloudnou myšlenku. Původnímu soundtracku Hanse Zimmera samozřejmě nesahá ani po kotníky, ale svojí neochotou přijít s něčím jiným, než jen monotónním dum dum skříp, které se ani nepřiblíží sluchově nepříjemným tónům, zapadá také v žánrové produkci.

Kruhy jsou důkazem, že původní koncept je mrtev. Možná před tímhle filmem ještě žil a byl schopen vyškrábat se ze dna studny na světlo, ale teď už na něco takového pravděpodobně nemá dost sil. Co zbývá, je buď přehodit výhybku na klasickou duchařinu (čímž ale tato originální série ztratí na unikátnosti), nebo počkat 30 let a udělat remake… s tím druhým můžeme počítat (i když kazety si už tou dobou nikdo nebude pamatovat), to první dost seriózně hrozí, pokud se v Paramountu přeci jen rozhodnou risknout čtyřku.

Zůstává otázkou, pro koho byl vůbec snímek natočený. Znalci prvního dílu si v podstatě projdou podobným příběhem a většinu klíčových odhalení budou již dávno znát, kdežto nepolíbení nováčci se pravděpodobně ztratí ve spletité mytologii, kterou Kruhy z nějakého důvodu vytahují na světlo, aniž by ji dostatečně objasnily. Pro obě skupiny pak platí, že se opravdu, ale opravdu nebudou bát. Navíc se to celé bere až příliš vážně, přičemž to sice místy je neúmyslně vtipné, ale jen ani omylem z toho nebude kultovní špatný film kalibru The Room, Birdemic či Stalo se.

Na závěr musím pro ty, kteří přeci jen touží Kruhy zhlédnout, přidat jedno varování. Trailer na ně (ten plnohodnotný, k článku je přiložený jen „bezpečný“ minutový teaser) tradičně prozrazuje konec filmu, proto se mu pokuste vyhnout.

 

Celkové hodnocení: 30 %.

Rings (2017)

Hrají: Bonnie Morgan, Matilda Lutz, Alex Roe, Johnny Galecki, Aimee Teegarden, Vincent D’Onofrio, Bonnie Morgan a další

Režie: F. Javier Gutierrez

Scénář: Jacob Estes, Akiva Goldsman, David Loucka

Kamera: Sharone Meir

Hudba: Matthew Margeson

USA / 102 minut / Horor

Témata: film Kruhy | recenze | horor
Vstupte do diskuze (2)
Google+ Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

Padla poslední klapka nové komedie Filipa Renče podle knih Haliny Pawlowské

23.08.2017 19:49 Praha - Včera padla poslední klapka nové komedie Zoufalé ženy dělají zoufalé věci z dílny Pawlowská…

Mark Wahlberg je nejlépe placeným hercem světa

22.08.2017 20:39 Los Angeles - Nejlépe placeným hercem světa je 46letý Mark Wahlberg, který si loni vydělal 68…

RECENZE: Barry Seal: Nebeský gauner vám leccos prozradí a ještě nedovolí…

22.08.2017 15:35 Příliv filmů natočených podle skutečné události nebo jimi inspirovanými potěšeně roste, takže už…

Film Po strništi bos jasně vede, v kinech převálcoval smajlíky i horor

21.08.2017 15:36 Praha - Film režiséra Jana Svěráka Po strništi bos vede tabulku návštěvnosti kin. Na druhé příčce…

Související:

Zprávy odjinud

Právě se děje

Další zprávy

Nejčtenější z Kultury

reklama
reklama