RECENZE: Kontroverzní kanibalská krasojízda, výtečný nezávislák Raw obnažuje své postavy na kost

RECENZE – Debut francouzské režisérky Ducornauové si během své loňské pouti po filmových festivalech vydobyl pověst extrémně nechutného a znepokojivého filmu, který nutně musíte vidět. Zatímco ho kritici opěvují, hodnocení běžných diváků nejvíce ovlivňují jejich očekávání.

Přidejte svůj názor

film Raw

Šestnáctiletá Francouzka Justine (Garance Marillierová) se dostala na prestižní veterinární lyceum, které vystudovali už její rodiče a dosud je navštěvuje také její starší sestra Alexia (Ella Rumpfová). Daleko od domova se v mladé dívce, striktně vychovávané k vegetariánství, probouzí cosi temného a nekontrolovatelného. Touha po syrovém lidském mase.

Snímek pojmenovaný Raw (česky syrový – pozn. red.) sleduje rozklad příčetnosti hlavní hrdinky, jejíž nitro se ukáže být časovanou bombou připravenou kdykoli explodovat v zběsilém řádění. Žádný sofistikovaný Hannibal Lecter, který sice ranní sprchu přímo z pulsující krkavice miluje jako máloco na světě, ale dokáže se ovládat. Kanibal v pojetí Julie Ducornauové má ze všeho nejblíž k drogově závislému.

Není ani náhodou, že Justine zrovna prožívá sladkých šestnáct a poprvé musí čelit nástrahám velkého světa bez dozoru svých mama a papa. Příběhy o dospívání a změnách, které v mladém člověku pod záplavou hormonů propuknou, patří mezi archetypální a divácky nesmírně vděčné. Raw je jedním z nich. A ať už vám lidožroutství jako metafora pro sexuální sebeuvědomění přijde trefné, či nikoli, nemůžete popřít, že ta myšlenka má něco do sebe.

Trojici motivů určujících směřování této francouzsko-belgické spolupráce uzavírá komplikovaný vztah dvou sester. Ten chvílemi připomíná horskou dráhu, která se z nejnižších pater odcizení vyškrábe někam k porozumění, jen aby se za chvíli zřítila v krkolomné smyčce děsu… a ve své divoké pouti pokračovala spletitými zákrutami dál a dál a dál a dál.

Obě mladé herečky jsou ve svých rolích magneticky přitažlivé. Zpočátku asi více zaujme Švýcarka Rumpfová, jejíž živočišná Alex na sebe strhává pozornost a svoji uťápnutou mladší sestru tak logicky zastiňuje. Garance Marillierová se ale nenechá zastínit na dlouho a jakožto probouzející se psychopatka, která si uvědomuje, že s ní není cosi v pořádku, zvedá laťku vysoko. Opřít se může jak o svoji hlavní sparring partnerku, tak i Rabaha Nait Oufella v roli Justinina homosexuálního spolubydlícího. Třetí akt pak znamená emulzi obou hlavních výkonů ve finále, které se tak stává přesvědčivým i přes svoji pochybnou realističnost.

Je docela paradoxní, že stejná věc, která snímek dostala do povědomí lidí i nemalého množství kinosálů, mu zároveň v očích nových diváků nejvíce škodí. Zkreslené pověsti nechutného krváku blížícího se nekoukatelnosti není snadné dostát. Jakmile divák očekává nemyslitelné, skutečnost ho velmi pravděpodobně zklame. Proto vězte: 1) Očekáváte-li tradiční horor, nedočkáte se ho. Raw je artovým psychologickým dramatem, ve kterém se (ne)chybí akce i lekačky. 2) Očekáváte-li gore, hektolitry krve, a vůbec něco, co v odpudivosti trumfne kultovní prasárny Lidská stonožka, Kanibalové, nebo Srbský film, budete zklamaní.

Vize a estetika scénáristky a režisérky v jedné osobě je někde jinde. Přestože se drží hesla, že tabu neexistuje, namísto na kvantitu se zaměřuje na to, aby nepříjemné momenty podporovaly narativ filmu. Její estetika je „čistá“ a více se zaměřuje na naturalismus, než na hledání extrémů. A hlavně – není to násilí, co je na Raw tím nejsyrovějším.

Osobně považuji za mnohem nepříjemnější – a ano, drastičtější – způsob, jakým režisérka zachází s nahotou a intimitou vůbec. Snímek nejenže opakovaně odhaluje vše kromě pohlavních orgánů (a i kolem nich vcelku odvážně krouží), ale navíc k tomuto prostředku přistupuje ve chvílích, kdy jsou hlavní postavy nejzranitelnější. Samozřejmost a blízkost, s jakou se s šestnáctiletou Justine (její představitelce bylo v té době 18) ocitneme pod peřinou v jejích záchvatech, naše bezprostřední a neoprávněná přítomnost při scéně s voskem, to jsou jen některé z mnoha momentů, kdy se divák cítí, že vidí něco, co by vidět neměl. Že narušuje čísi soukromí. A to vyvolává patřičnou emocionální odezvu. Erotičnost těchto scén – byť samozřejmě přítomná zcela záměrně – je pohřbená pod nánosy jiných významů a vykukuje z nich jen jako další připomínka toho, že nejsme zváni.

V tomto ohledu musíme vychválit Rubena Impense, jehož práce s obrazem přináší vše, co bychom si od obdobného snímku mohli přát. Naturalismus bez nudy, umění bez glorifikace. Na Raw se (v tomto ohledu) velmi dobře kouká a stříbrné plátno tento fakt jen podtrhuje.

Různě po internetu (a velmi často v komentářích uživatelů ČSFD) se setkáte s argumentem, že film v mnoha scénách vyznívá spíš směšně, než děsivě/nechutně/kontroverzně/… dosaďte sami. Částečně bych tento nešťastný názor připsal na vrub již zmiňovaným očekáváním, částečně bych v něm viděl prosté nepochopení ze strany diváků. Ano, mnoho scén vyvolá spíš úsměv, než závrať (kino se několikrát rozeznělo rozpačitým smíchem), ale zcela jednoznačně se jedná o (velmi zvrácený) černý humor filmařů, nikoli o jejich selhání. Kdo uvidí, pochopí, že bez svérázného humoru (který v divákovi chytře vyvolá pobavení spíš provinilé, než skutečně veselé) by snímek buď doopravdy vyzněl směšně, nebo by se jednalo o 100 minut těžké a neúnosné deprese.

Další častou (a svým způsobem oprávněnou) výtkou může být nerealističnost příběhu, a to hlavně ve vztahu k oboru psychologie. Na to si dovolím odvětit, že se Ducournaová o realismus nesnaží. Jejím záměrem je předat sdělení a hlavně vyvolat v divákovi patřičné (nebo spíš extrémně nepatřičné) emoce. Bergmanovi přeci taky nikdo nevytýká, že jeho Persona ne vždy odpovídá realitě. Důležité je, že se zde postavy řídí vnitřními zákonitostmi svého světa a že snímek dosahuje cílů, které si vytyčil.

Raw je těžko přístupným arthouseovým filmem se vším všudy. Jeho hlavní hodnotou je kvalita estetická, ať už vizuální, zvuková, nebo pečlivě zabalená v konkrétních motivech. Buď vás nadchne, pohorší, nebo zklame, jen těžko od něj ale odejdete bez názoru. Vyloženě vadí snad jen absence skutečné hloubky – film zpracujete po pár hodinách a dojmy, které v divákovi vyvolal, se vypaří do ztracena… dokud si ho nepustí podruhé.

 

Celkové hodnocení: 90 %.

Raw / Grave (2016)

Hrají: Garance Marillier, Ella Rumpf, Rabah Nait Oufella, Laurent Lucas a další

Režie: Julia Ducournau

Scénář: Julia Ducournau

Kamera: Ruben Impens

Hudba: Jim Williams

Francie, Belgie / 99 minut / drama, horor

Vstupte do diskuze
Google+ Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

Karlovarský festival ocení světové filmaře a uvede 170 filmů, fanoušky…

29.06.2017 09:54 Karlovy Vary - 52. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech bude zahájen v pátek…

Zemřel herec František Řehák, zedník Lorenc na vozíku z filmu Na samotě u…

29.06.2017 00:00 Aktualizováno Praha/Olomouc - Ve věku 93 let dnes zemřel divadelní a filmový herec František Řehák. ČTK to…

VIDEO Michael Jackson: Hledání Neverlandu

28.06.2017 23:13 Biografické drama v režii Dianne Houstonové o králi popu se jmenuje Michael Jackson: Searching for…

Zemřel herec Nyqvist (+56) známý z trilogie Milénium

28.06.2017 05:50 Stockholm - Ve věku 56 let v úterý zemřel jeden z nejznámějších švédských herců Michael Nyqvist,…

Související:

Zprávy odjinud

Právě se děje

Další zprávy

Nejčtenější z Kultury

reklama
reklama