RECENZE: Ultrabizarní Zabití posvátného jelena je postmodernistická variace na antické a starozákonní příběhy křivdy

RECENZE – Čerstvý, ale dávno zapomenutým determinismem načichlý přírůstek do Klubu náročného diváka na jaře rozproudil krev a diskuse v Cannes. Teď provokuje a neúnosně napíná hranici mezi psychothrillerem a zvrácenou komedií také v našich kinech.

Přidejte svůj názor

Doktora Murphyho (výborný Colin Farrell) čeká jedno nelehké rozhodnutí.

Kardiochirurg Steven Murphy (Colin Farrell) vede relativně spořádaný rodinný život. Se svojí ženou Annou (Nicole Kidmanová) a dvěma dětmi Kim (Raffey Cassidyová) a Bobem (Sunny Suljic) žijí v pěkném domě a vídají se se samými vybranými lidmi. Jenže Steven se za zády svých nejbližších tajně schází se zakřiknutým šestnáctiletým Martinem (Barry Keoghan). Jejich vztah není divákovi zpočátku jasný, jak ale děj filmu postupuje, na světlo se dostávají rozličné mrazivé detaily. Stejně jako u většiny podobných snímků pak platí, že čím méně toho dopředu víte, tím silnější bude váš zážitek.

Zabití posvátného jelena má na svědomí řecký filmař Yorgos Lanthimos, možná jeden z nejoriginálnějších a nejzvrácenějších vypravěčů poslední doby. Duchovní nástupce Hanekeho či Von Triera se proslavil hlavně undergroundovou kultovkou Dogtooth a loňskou antiutopickou sci-fi komedií Humr. Tentokrát přichází s žánrovým experimentem, jehož kořeny a myšlenkové koncepty najdeme v tisíce let starých textech kultur, které formovaly západní civilizaci. Zatímco klasicky vzdělaní lidé budou ve filmu nadšeně hledat (a nalézat) odkazy na mytologii, antické tragédie a židovsko-křesťanskou tradici, na tradičnějšího diváka dopadne pomalá atmosféra a rozporuplné poselství snímku o něco vágněji – ale snad i o to drtivěji.

Ti, kteří ve svém životě alespoň zlehka přičichli k postmodernímu umění, si jistě všimnou Lanthimosova také postmodernistického přístupu k látce. Ať už mluvíme o již zmíněném využívání a převracení různých žánrů a uměleckých děl, se kterými režisér a scénárista v jedné osobě pracuje nekonvenčním způsobem a hromadí odkazy na ně v takové míře, že pokud chcete filmu plně porozumět, googlení se nejspíš nevyhnete, nebo o tom, jakou optikou se na silně pozměněný příběh Agamemnóna a Ifigenie dívá.

Režisér totiž svůj mrazivý film otevřeně označuje za komedii, což si evidentně uvědomují také jeho herci, protože v mnoha (skutečně vtipných) scénách jsou takové záměry evidentní. U diváků pak bude odhalení tohoto mísení vysokého a nízkého nejspíš dost nevyrovnané. Zatímco jedna skupina bude (vlastně po právu) Zabití posvátného jelena chápat zcela vážně a další v něm nijak neskrývanou podryvnou linku odhalí, ta třetí, namíchaná z obou předchozích, zůstane zmatená tonální nekonzistencí a film na místě odsoudí. Přitom ale ani omylem neplatí, že by zesměšňování příběhu Murphyových nějak ubíralo na syrovosti situace. Spíše naopak.

Jako třetí postmoderní znak můžeme označit až fyzicky hmatatelnou přeexponovanost všeho. Tam, kde by normální člověk stříhal, Lathimos ve scéně kolikrát pokračuje až přes hranici únosnosti a ještě o něco dál. Podobně nakládá i s dialogy, které jsou nejen nepřirozeně šroubované, ale také strojeně (někdy až roboticky) pronášené a ke všemu obsahově nevěrohodné – takto lidé prostě nemluví. Celé to trochu připomíná Kubricka, nejvíce asi jeho Mechanický pomeranč. Ten sice s replikami svých postav pracoval trochu jinak, ale koncept zde zůstává stejný.  A podobně jako u jednoho z největších režisérů všech dob, to zde i díky výborným hercům funguje na výbornou.

Někoho možná odradí velmi pomalé tempo filmu. Na obalu deklarovaná hodina a tři čtvrtě působí dojmem, že do ní někdo tajně propašoval dvacet minut navíc. Jestliže se ale děním na plátně necháte pohltit, zase tak moc to nevadí.

Největším prohřeškem Zabití je bohužel to, jak hlasitě křičí: „ARTHOUSE! JSEM ARTHOUSE!“ Ať už mluvíme o burácivém soundtracku, který dává, namísto něčeho tak vulgárního jako je hudba, přednost skřípavým kakofonickým zvukům (ano, chápeme, právě se děje něco nepřirozeného a dramatického, šlo by to trochu ztlumit, prosím?) nebo o kameře vyžívající se v divných úhlech, člověk má pocit, že Lanthimos občas upřednostňuje pozlátko před obsahem. A to říkám jako člověk, kterému takové věci obvykle nevadí.

Zabití posvátného jelena je tím vzácným typem filmu, který diváka vybízí k interpretaci, zamyšlení i zpochybňování svého závěru, ale který se zároveň nepovažuje za druhého Sókrata, Homéra ani Ježíše. Budete se smát a budete se stydět, že jste se smáli. A na samém konci dostane vaše křesťanská evropská výchova od řeckých bohů a starozákonních proroků tak tvrdý ideový direkt, že do smrti nezapomenete, jak jste jednou kdysi dávno viděli ten podvratný film o náramkových hodinkách, celkové anestezii a Colinu Farrellovi s plnovousem.

Celkové hodnocení: 85 %

Killing of a Sacred Deer (2017)

Hrají: Colin Farrell, Nicole Kidman, Barry Keoghan, Alicia Silverstone, Sunny Suljic a další

Režie: Yorgos Lanthimos

Scénář: Yorgos Lanthimos, Efthymis Filippou

Kamera: Thimios Bakatakis

Hudba: Alexandre Desplat

Velká Británie, Irsko, USA / 109 minut / drama, psychologický, thriller, komedie

Vstupte do diskuze
Google+ Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

Jiří Menzel musel podstoupit operaci mozku, jeho stav je prý vážný

21.11.2017 22:02 Aktualizováno Praha - Český oskarový režisér Jiří Menzel (69) leží v kritickém stavu v nemocnici. Byl převezen do…

RECENZE: Zahradnictví: Nápadník se pokouší poněkud chaoticky, ale s…

21.11.2017 18:53 RECENZE - Do kin přichází poslední díl filmové trilogie Zahradnictví Nápadník. Doposud jsme mohli…

Mezinárodní Emmy získali britští herci Branagh a Frielová, ta hrála i…

21.11.2017 08:04 New York - Prestižní mezinárodní cenu Emmy za nejlepší herecký výkon získali Britové Kenneth…

RECENZE: Ligu spravedlnosti před úpadkem nezachránila ani Wonder Woman

18.11.2017 07:02 RECENZE – Po neúspěchu Batman v Superman a překvapivém úspěchu příběhu Wonder Woman byli fanoušci…

Související:

Zprávy odjinud

Právě se děje

Další zprávy

Nejčtenější z Kultury

reklama
reklama