RECENZE: Temná norská fantasy Thelma je lesbickou sestřenkou Mistrovy Carrie

RECENZE – Jeden z vrcholů letošních Mezipater, který má na svědomí příbuzný kultovního režiséra Larse Von Triera, v sobě perfektně spojuje psychologické drama s nápaditou žánrovkou a i díky magneticky úchvatné a všehovšudy překrásné Eili Harboeové ani náhodou není „jen dalším tuctovým comming of age“ příběhem.

Přidejte svůj názor

Thelma (Eili Harboeová) trpí občasnými záchvaty. Podaří se lékařům přijít na jejich původ?

Je to klasický scénář: Holka z pustiny se přestěhuje do města, kde má nastoupit na univerzitu. Zde potká holku č. 2 a zamiluje se do ní. A ona její lásku opětuje. Všechno by bylo idylické nebýt Thelminých morálních dilemat, její záhadné, epilepsii připomínající, nemoci a neodbytného dojmu, že krásná Anja (Kaya Wilkinsová) občas působí, jakoby ji ovlivňovala jakási nevysvětlitelná síla.

Přestože se jedná o lesbickou romanci (u nás v listopadu představenou na největším queer festivalu Mezipatra), žánrový crossover a navrch nesmírně divnou, pomalou a zcela neakční sondu do hlubin skandinávské filmové školy, která se nebojí lehkého symbolismu, tváří se Thelma jako snímek docela přístupný, když už ne širšímu, tak aspoň středně širokému publiku. A i když některé své nic netušící diváky zanechá v němém (nebo naopak velmi hlučném) šoku a rozpacích, jejich vzrušení nebude ani omylem pramenit z nekvality díla.

Právě způsob, jakým dokázal Joachim Trier (na rozdíl od svého slavnějšího jmenovce postrádá předložku Von) propojit různé tematické a stylové motivy, dává filmu nádech svěžesti. Vždyť, jak by řekl cynický klasik, co je originalita jiného než neotřelé kombinování věcí, které před vámi již vymysleli jiní? Naštěstí se k sobě postupné odhalování jednoho nadpřirozeného rodinného tajemství, prolínané objevováním vlastní osobnosti a sexuality, znepokojivě rozostřené snovými a/nebo lehce alegorickými sekvencemi a syrově chladnou a do nejmenšího detailu vycizelovanou audiovizuální stránkou, hodí jako lahodný krvavý steak se sklenkou rudého bordeaux.

Potlesk si zaslouží také šťastná ruka osudu, která na casting dovedla třiadvacetiletou Eili Harboeovou. Její pojetí Thelmy, které v sobě kloubí, naivitu, sílu a oddanost se zranitelností mládí, staví výchozí látku ještě o stupeň výše. Na mladé Norce je něco podmaňujícího, snad se jedná o minimalistickou samozřejmost, s jakou se přizpůsobuje situaci před kamerou.

Honění několikera zajíců se ovšem nevyplácí vždy. Na tematickou roztříštěnost nejvíce doplácí křesťanská linka. Jak to tak bývá, hlavní hrdinka pochází z konzervativní rodiny. Nepije, nekouří. Ale ve snaze zapadnout začíná experimentovat. Milostný cit k osobě stejného pohlaví, který si pomalu začíná uvědomovat, v ní ale vyvolává zděšení. O fantastických schopnostech nemluvě.

Problém tkví v tom, jak snímek s vírou hrdinky nakládá. Její zapojení působí dojmem, že byla do scénáře připsána navíc. Jakoby se od filmařů očekávalo, že takové věci do příběhů podobného ražení prostě neoddiskutovatelně patří. Ať už se do díla hodí nebo ne. Je sice pravda, že Norsko není Česko a deklarovaných 90 % křesťanů (v drtivé většině se Norové hlásí k luteránství) tak nějak předpokládá, že bude víra vlastní také mladé dívce vychovávané na vesnici. To ale neomlouvá rozpačité zakomponování víry do děje filmu. Ve výsledku by si tento bod buď zasloužil řádně proškrtat a ponechat jen jako vedlejší šum někde v pozadí, anebo naopak vynést na světlo a pořádně rozvést.

Jakkoli pak můžeme mluvit o svěžím větru ve světě fantasy a hororu, jako drama samo o sobě, oproštěné od veškerých nepřirozených prvků, nepřináší Thelma moc nového ke stolu. Divákovi se sice dostane hned několika zajímavých témat k zamyšlení (nehledě na sbírku podivných momentů, které zarytým i nahodilým interpretátorům jistě zamotají hlavu), s většinou se ale již bezpochyby setkal jinde. A uspokojivěji.

Někdo by také mohl za silný zápor považovat nedostačující budování fikčního světa. Schopnosti hlavní hrdinky, stejně jako jejich historie a další okolnosti, zůstanou definované pouze vágně – pokud vůbec. Na to ale musím opáčit, že se centrální zájem této lesbické romance zaměřil na něco trochu jiného (a ne, na lesbickou romanci to nebylo) a celou nadpřirozenou linku pojal „jen“ jako vhodnou kulisu a prostředek k formulování několika životních metafor. Jakých? Na to si budete muset přijít sami.

Davy fanoušků Stmívání, Zlomené hory či Stephena Kinga na Thelmu asi potáhnou jen těžko. Pokud ale dáte této skandinávskou ujetostí vonící žánrovce šanci, dostane se vám fascinujícího, výborně zahraného a dokonale vypadajícího příběhu o dívce, která je hned z několika důvodů tak trochu jiná.

Celkové hodnocení: 75 %

Thelma (2017)

Hrají: Eili Harboe, Kaya Wilkins, Henrik Rafaelsen, Ellen Dorrit Petersen a další

Režie: Joachim Trier

Scénář: Eskil Vogt

Kamera: Jakob Ihre

Hudba: Ola Fløttum

Norsko / 116 minut / fantasy, drama, horor, thriller

Vstupte do diskuze
Google+ Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

Renč porazil Trošku. Do čela návštěvnosti kin se vyšvihly Zoufalé ženy

22.01.2018 16:47 Praha - V čele návštěvnosti tuzemských kin je novinka Zoufalé ženy dělají zoufalé věci. Na druhém…

Festival krátkých filmů Praha uděloval ceny, ta hlavní putuje do Japonska

21.01.2018 18:19 Praha - Hlavní cenu mezinárodního festivalu krátkých filmů Praha, který dnes skončil v kině…

Jsou Zoufalé ženy, které dělají zoufalé věci, zoufalé? Mají svá pozitiva,…

20.01.2018 16:58 RECENZE - V uplynulém týdnu proběhla premiéra filmu Filipa Renče Zoufalé ženy dělají zoufalé věci.…

RECENZE: Čarokrásný a dojemný. Animák Coco oslavuje rodinu a mexickou…

19.01.2018 13:22 RECENZE – Studio Pixar je zárukou kvality. A dokazuje to také se svým výletem do říše mrtvých,…

Související:

Zprávy odjinud

Právě se děje

Další zprávy

Nejčtenější z Kultury

reklama
reklama