Řídil Newyorskou filharmonii, nyní pod jeho vedením vystoupí Filharmonie Brno

Brno - Jubilující Filharmonie Brno vystoupí v rámci večera s názvem Když měsíc ještě nevyšel… s mladým perspektivním dirigentem Casem Scaglionem, který v sezoně 2014/2015 působil jako asistent a druhý dirigent Newyorské filharmonie. V Janáčkově divadle zazní pod jeho vedením Lutosławského Koncert pro orchestr, prodchnutý vlivy polského folkloru, Messiaenovy Zapomenuté oběti a Berliozova pozoruhodná symfonie Harold v Itálii se sólovou violou, jíž se ujme Kristina Fialová, laureátka řady národních i mezinárodních soutěží hrající na italskou violu „Carlo Antonio Testore – Contrada 1745“.

Přidejte svůj názor

Case Scaglione

Symfonický cyklus s mladými perspektivními dirigenty nabízí v Janáčkově divadle orchestrální monumenty stěžejních symfoniků 19. a 20. století – Berlioze, Mahlera, Strausse a Šostakoviče – ve spojení s moderními koncerty světové skladatelské elity (Lutosławski, Schnittke, Gubajdulina, Widmann). Po kombinaci Mahler – Gubajdulina přichází tento týden Berlioz – Lutosławski.

„Jsem ráda, že náš koncertní program nabízí nové koncertní zážitky, nikoli jen léty ověřenou klasiku, a že nabízíme mladé nadějné tváře, a to nejen v rolích hostujících interpretů, ale i přímo v našem orchestru. Do této sezony s námi totiž vstoupili také noví členové orchestru a s potěšením vítám, že s námi chtějí hrát i muzikanti ze zahraničí. Mladými posilami našeho týmu se stali houslisté Alžbeta Stračinová (SVK), violisté Eva Kotrbová (CZE) a Sándor Antal (ROM/HUN) a dvěma bicistickými posilami jsou Maximilian Jopp (DEU) a Tomoe Sonoda (JPN). Právě včera nastoupil do skupiny prvních houslí Hiroaki Goto (JPN), jehož první koncert s námi bude právě Když měsíc ještě nevyšel..." říká Marie Kučerová, ředitelka Filharmonie Brno.

„Název večera je parafrází posledního verše nejznámější básně dekadentního poety Karla Hlaváčka o viole: Na violu svou zděděnou jen tehdy, tehdy hraji, / když měsíc teprv vyjít má a tma je ještě v kraji; báseň inspirovaná představou violového hlasu, jakoby teskně zastřeného, do sebe obráceného a temnějšího než je zvuk ostatních smyčcových nástrojů, přesně postihuje ovzduší fin de siècle, unaveného, přesyceného, pasivního a přitom toužícího po extravagantních činech a tajemných zážitcích. Budiž řečeno, že tyto nálady předjímali už dlouho předtím romantičtí básníci; čítankovým příkladem je Byronova Childe Haroldova pouť, jejíž hrdina, romantický rozervanec, hledá na cestách po Itálii úlevu od svých depresivních stavů.

Právě po Byronově Haroldovi sáhl Hector Berlioz, když byl postaven před úkol najít námět pro velkou skladbu s violovým sólem. Velkého Paganiniho, který vlastnil nádhernou Stradivariho violu, ale neměl repertoár, na němž by ji mohl předvést, totiž napadlo požádat o efektní violový koncert právě Berlioze. Ten přislíbil, ale zřejmě si nedovedl představit rozsáhlou skladbu, v níž by teskný hlas violy po celou dobu dominoval vždy velkolepému a nebývale hlasitému berliozovskému orchestru (Berlioz navíc vůbec nepsal nástrojové koncerty). Barvité orchestrální obrazy z Itálie měl Byronův melancholický cestovatel v určitých úsecích komentovat hlasem sólové violy.

Koncepci rozepsané skladby Paganini ovšem odmítl: nechtělo se mu postávat dlouhé chvíle nečinně před hrajícím orchestrem a počítat pauzy; Berlioz však Harolda v Itálii rychle dokončil a začal provádět s vynikajícím violistou Urhanem. Po čtyřech letech byl Paganini přítomen jedné z triumfálních repríz; byl tehdy už vážně churav a nemohl skoro mluvit, ale okamžitě věděl, co má dělat, aby neztratil tvář a zůstal středem pozornosti: poklekl na jevišti před Berliozem a políbil mu ruku – a následující den mu poukázal částku dvaceti tisíc franků, která Berliozovi umožnila tři léta nerušené tvůrčí práce." Uvedl Jiří Beneš, emeritní dramaturg Filharmonie Brno.

Po klasikovi 19. století zazní v druhé půli večera skladba klasika polské hudby 20. století Witolda Lutosławského, prodchnutá vlivy polského folkloru. Toho v roce 1950 vyzval šéf tehdy nově zřízené Varšavské filharmonie ke kompozici skladby, která by orchestr náležitě reprezentovala, to jest měla zřetelně polský charakter a dala jednotlivým hráčům a skupinám příležitost k efektní produkci. S polským charakterem neměl obtíže, prožíval totiž právě své vlastní folklorní údobí inspirované Bartókovým vztahem k lidovému hudebnímu materiálu, pracujícím s jeho prvky veskrze moderním způsobem a přitom mu ponechávajícím jeho nezaměnitelný charakter; požadavek efektní instrumentace zvládl snadno. Chtěl se však vyhnout klasickému sonátovému schématu několikavěté symfonické skladby a zvolil proto složitý, do důsledků vyvedený tvar odvolávající se k přísnému myšlení baroknímu.

Vstupte do diskuze
Google+ Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

Zemřel Wabi Daněk, legenda folkové scény

16.11.2017 17:48 Aktualizováno Praha - Po dlouhé nemoci dnes ve věku 70 let zemřel Wabi Daněk, folkový písničkář, autor a původní…

Do pekla a do nebe s kapelou Kabát: Exluzivní rozhovor s Josefem Vojtkem

16.11.2017 13:19 ROZHOVOR - Kapela Kabát vyrazila po čtyřech letech na halové Turné 2017. EuroZprávy.cz měly možnost…

PKF - Prague Philharmonia vystoupí s maďarským trumpetovým virtuózem.…

15.11.2017 17:09 Praha - PKF - Prague Philharmonia uzavře koncertní sérii PKF - LOBKOWICZ abonmá 2017 společným…

Sólista Městského divadla Brno pokřtí debutové album

15.11.2017 16:23 Brno - Držitel dvou cen Thálie a sólista Městského divadla Brno, Dušan Vitázek, dnes pokřtí svoje…

Související:

Zprávy odjinud

Právě se děje

Další zprávy

Nejčtenější z Kultury

reklama
reklama