Avšak ani v jednom z těchto případů se nejedná o klasický protestsong. V případě Nohavici, Kluse i Ládka (Xindl X) jde o píseň shrnující politické debaty nad pivem ve čtyřce bez větráku. Sám Nohavica si v písni dělá z vrtkavosti a protichůdných názorů občanů srandu.

Klusova píseň Iniciativní sklidila obrovský mediální úspěch. Psalo se o ní všude a to ještě nebyla zveřejněna nahrávka, ale pouze text. Mnoho hudebních kritiků sice odmítali její povrchní text, ale to bylo veřejnosti jedno. Konečně někdo nahlas zazpíval, co si oni myslí.

Ovace posluchačů pro Tomáš Kluse zajisté inspirovaly Ondřeje Ládka. Aby ale nepsal jen obecné plky, zaměřil se přímo na kauzu Davida Ratha, která si o hudební parodování přímo říkala. Samozřejmě se ale nestrefoval jen do exhejtmana, ale také do dalších politiků. Nic to nezměnilo na tom, že píseň byla opět povrchní. Její přijetí u veřejnosti bylo o něco vlažnější, než u Klusovi písně, ale přesto se jednalo o úspěch.

Posledními interprety na seznamu protivládních buřičů, jsou zmínění Koller s Polákovou. Jejich song Sami rekapituluje mnohé korupční kauzy politiků a celou písní se táhne ústřední myšlenka „Jsme v prdeli“. Na rozdíl od předchozích interpretů se Koller snažil píseň nazpívat mnohem vážněji, což je místy až křečovité. Navíc vážné pojetí nenahradí prázdný text a trapné zvolávání výše psané myšlenky „Jsme v predeli“.

Nezbývá, než dát za pravdu komunistickému politikovi Jiřímu Dolejšovi, který pro EuroZprávy.cz řekl: „Jako člověk, který tento žánr před více jak čtvrť stoletím poslouchal, tak myslím že nejde většinou o totéž. Nohavica je asi kontinuální, ale on nebyl typickým představitelem politického protestsongu. Myslím, že si lidé rádi poslechnou vtipné rýpnutí do toho, co je štve, i když ryzí protestsong bych z toho asi nedělal. K tomu má blíže některá lidová tvořivost na netu. Rozdíl je i v tom, že protestsongy nebyly zrovna výdělečná činnost.“

Interpreti totiž jdou hlavně s dobou, a jelikož lidé chtějí slyšet povrchní nadávky na systém, tak je nahrávají. Rozhodně je nelze přirovnávat k takovým jménům, jako Karel Kryl. Jeho hluboké myšlenky jsou na hony vzdálené Klusovi, Kollerovi i všem ostatním. Navíc Dolejš trefně upozorňuje, že protestsong je většinou nevýdělečná činnost. K protestsongu tak mají opravdu mnohem blíž neznámí internetoví uživatelé.

Poslední výtvor česského pop-protestu: