Praha - Teolog a filosof Tomáš Halík se nenechá odradit ani stávkou odborů, která zastaví provoz MHD v takřka celé Praze. V centru města, na Václavském náměstí, pokřtí svou novou knihu rozhovorů. Před autogramiádou si zabeseduje i se čtenáři - pokud se tam někteří přes stávku dostanou.
Kniha vznikla jako rozhovor s polským dominikánským knězem a publicistou Tomaszem Dostatnim. Ten na autogramiádě, která proběhne ve čtvrtek v Paláci knih Luxor, bude také a přijede na ni až z polského Lublinu.
Smířená různost je knižním rozhovorem těchto dvou mužů, z nichž Dostatni se táže a Halík odpovídá. Pojednává o náboženství a víře v dnešním světě.
Interview se snaží odpovědět na řadu otázek: Potřebuje tento svět ještě Boha, a je-li tomu tak, jaký je tento Bůh? Je v různosti pohledů na existenci člověka a jeho bytí možné smíření a syntéza? Je dialog mezi různými pravdami víry a náboženství vůbec možný? Jsme opravdu nejateističtější zemí světa? Co je pravdy na tzv. „plaché české zbožnosti“ a tzv. „apateismu“? Je skutečně v celosvětovém měřítku nejdynamičtěji se rozvíjejícím náboženstvím islám?
Ještě než začne samotné podepisování knihy, popovídá si s oběma autory šéfredaktor nakladatelství Portál, Zdeněk Jančařík.
Ukázky z knihy Smířená různost
"Když se podívám na svůj příběh víry, samozřejmě tam vidím určité etapy. Tím prvním krokem byla jakási filozofická víra, která se zrodila z mého postpubertálního filozofování, přemýšlení o smyslu života a z následujícího hltání různých filozofických a náboženských knih. Tehdy jsem dospěl k názoru, že nějaký Bůh existuje a že život má hlubší smysl, a proto je třeba odmítnout různé druhy materialismu, včetně toho, který nám byl vnucován coby státní ideologie. A možná, nebýt několika setkání, uvízla by má víra jenom v této první fázi, zůstala by na rovině filozofické a abstraktní víry, tak jako je tomu u řady lidí kolem nás."
"Ten štítivě odtažitý postoj k církvi mi poněkud připomíná člověka, který rád vystupuje na kopec, aby tam v sobě v bezpečné vzdálenosti od lidí probouzel ušlechtilý pocit lásky k celému lidstvu; často ovšem není příliš ochoten tento pocit vtělit do svého reálného jednání v každodenním životě. Ano, teprve když je láska vtělena do konkrétních vztahů, zejména do rodinného života, teprve pak je „uzemněna“, stává se zralou a skutečnou. Pravá láska musí hodně snést, vzpomeňme jen na hluboký Pavlův text v listu Korintským. Teprve až projde krizemi a zkouškami, až projde zkouškou každodenního sdílení se s druhými, teprve tehdy získává na hloubce a opravdovosti."
(Zdroj: obchod.portal.cz)
