RECENZE: Inteligentní depresivní komedie? Vítěz Zlaté Palmy z Cannes Čtverec vás donutí přemýšlet

RECENZE – „Toto je Čtverec. Ve čtverci máme všichni stejná práva. Ve čtverci se o sebe navzájem staráme.“ Co je to ten Čtverec? Pomohli byste náhodnému cizinci, kterého jste potkali na ulici? Proč? Proč ne? Kam jste ochotni zajít, abyste našli zloděje? Co ještě můžeme nazvat uměním?

Přidejte svůj názor

Nevyčnívat z davu. Jedna z hodnot dnešní společnosti je vlastně zkušenost okoukaná od stáda ovcí.

Christian (Claes Bang) je kurátorem švédského muzea moderního umění. Je to typický bohatý intelektuál, který si vozí zadek v Tesle, tyká si s nejzazobanějšími švédskými mecenáši umění, kromě sebe mu záleží tak maximálně na dvou dcerách z bývalého manželství, a když ho na začátku filmu na ulici okradou o telefon, peněženku a manžetové knoflíčky po dědečkovi, nerozhodne se volat policii, ale místo toho se pokusí vypátrat kapsáře sám.

Hlavní protagonista je naštěstí sympaťák, co se snaží být dobrým člověkem. Jen se mu to ne vždy daří. Impulsem ke změně charakteru mu potom bude nejen zmiňovaná krádež, ale hlavně sociálně zaměřená umělecká výstava, v jejímž středu nestojí nic menšího než onen prokletý čtyřúhelník.

Je zajímavé a rozhodně sympatické, že ačkoli film sleduje člověka z vyšších vrstev společnosti a o problematiku chudoby a střetu pracující třídy s „horními deseti tisíci“ se otírá jen povrchně, jsou situace, do kterých se Christian dostane a témata, jimiž se Čtverec zaobírá, ve své jednoduchosti univerzální. Vždyť kdo jsme nezrychlili krok, když se k nám začal blížit páchnoucí žebrák s kasičkou a smutným pohledem, kdo na podezřelou otázku zasněného pána v plandavém obleku: „Nechcete dnes zachránit lidský život?“ nevyhrknul napůl mimoděk něco jako: „Ne, díky,“ nebo komu by dnes nepřišlo absurdní svěřit byť jen na prchavý moment svoje dítě do rukou cizího člověka?

O něco méně přístupný pak je jak břitva ostrý humor, kterým je snímek prodchnutý stejnou měrou jako momenty dramatickými. Svérázný styl režiséra a scénáristy Rubena Östlunda nabízí jak univerzálně srozumitelné a objektivně vtipné scény, tak i poněkud těžší a hlavně kontroverzní druh černého humoru, který bude mnoho lidí nepochybně považovat za nevkusný.

Vrcholným spojením obou těchto trendů pak je scéna benefiční večeře, při jejímž sledování zůstane v klidu snad jen největší ignorant. Podobně silných okamžiků, ať už čistě dramatických, nebo těch prorostlých satirickým vhledem, ale ve filmu najdeme celou řadu. Velmi lidské, přirozené a uvěřitelné podání extrémních, absurdních a ve své podstatě naprosto nepravděpodobných situací pak zajišťuje, že to celé nevyzní jen jako prázdné kázání nebo od reality odtržená artová póza.

Čtverci nejvíce ubližuje zbytečná roztříštěnost, dalo by se říct i nesoustředěnost, a s tím spojená délka filmu. Dvě hodiny a dvacet minut navrch je stopáž vskutku náročná na vstřebání, zvlášť když uvážíme přehršel motivů a dějových linií, které v zásadě nikam nevedou. Výsledná myšlenková a dějová rozkouskovanost sice přispívá k tomu, že je výsledný guláš výživnější a barevnější, zároveň ale ubírá na kompaktnosti a plynulosti celku.

Některé motivy navíc působí dojmem, že se ve filmu objeví jen jako bizarní komická vložka… když se v jedné scéně z ničeho nic objeví šimpanz, ale hlavní hrdina nad tím po opadnutí prvotního šoku jen ledabyle mávne rukou, můžeme se dohadovat, jestli se jedná o nějaké rafinované sdělení, nebo zda (a to spíš) za tím můžeme vidět jen další zábavný motiv, zbůhdarma a bez vyššího účelu hozený do mixu.

Snímek zcela záměrně a velmi efektivně volí otevřené konce. Nejenže divákovi odmítá podat uspokojivou odpověď na řadu filozofických otázek, které mu celou dobu hází na hlavu, Östlund se nehodlá podělit ani o vyústění většiny příběhových linií. Což opět samo o sobě plní svůj účel, ovšem jak množství nedořešených témat narůstá, křivka srozumitelnosti a efektivity si to namíří dolů. Nijak strmě, ale nepochybně dolů.

Čtverec je výbornou černou komedií stejně jako ne zrovna povznášejícím sociálním dramatem. Nejlépe ale toto dvojsložkové lepidlo funguje, když se obě jeho části rovnoměrně spojí v drastickou satiru, případně v momentech, které začínají jako komediální, jen aby divákovi po chvíli ztuhnul úsměv na rtech. Za zhlédnutí film rozhodně stojí, podruhé si ale návrat mezi neonové čáry této artové atrakce nejspíš dvakrát rozmyslíte.

Celkové hodnocení: 80 %

The Square (2017)

Hrají: Claes Bang, Elisabeth Moss, Dominic West, Christopher Læssø, John Nordling, Terry Notary a další

Režie: Ruben Östlund

Scénář: Ruben Östlund

Kamera: Fredrik Wenzel

Hudba: Jóhann Jóhannsson

Švédsko, Dánsko, Německo, Francie / 142 minut / komedie, drama

Vstupte do diskuze
Google+ Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

Recenze: Hotel Artemis je okouzlující, ale poněkud prázdný

18.07.2018 11:25 Režisérský debut Drewa Pearce přinesl do českých kin nový kriminální thriller pro milovníky akčních…

Zemřel režisér Petr Weigl, proslavil se adaptací oper

15.07.2018 19:54 Praha - Ve věku 79 let zemřel režisér Petr Weigl, který byl známý filmovými adaptacemi oper a…

George Lucas: Jak nápad natočit Star Wars udělal z podivínského umělce…

15.07.2018 07:24 Asi jen těžko bychom na planetě Zemi hledali známější filmovou sérii než Star Wars. Nejen že se…

Televizní Oscar se blíží. Netflix slaví vítězství nad HBO

13.07.2018 15:19 Los Angeles - Letošním vítězem Emmy podle počtu nominací je seriál Hra o trůny, který získal celkem…

Související:

Zprávy odjinud

Právě se děje

Další zprávy

Nejčtenější z Kultury

reklama
reklama